Zpravodaj městské části Praha 13

Vydavatel: Rada MČ Praha 13, Sluneční náměstí 13, 158 00

Stalo se v září: Neporazitelný rytíř českého fotbalu

Neporazitelný rytíř českého fotbalu

Říkali mu Pepi. Neuvěřitelný střelec, který nastřílel ve své kariéře přes 5 000 gólů. Mezinárodní federace FHS jej jmenovala v r. 1997 „Králem světových ligových střelců“. Narodil se 25. září 1913 ve Vídni. S hadrákem ušitým z novin a starých punčoch si kluci kopali už ráno cestou do školy a pak až do večera. Tam získal dokonalou míčovou techniku. Ve 12 letech z něj jasnozřivý pan továrník Singer udělal profíka – za každý gól šilink. Byl také mimořádně rychlý. Když zaběhl v teniskách stovku za 10,8 sekundy, atleti chtěli, aby běhal za Rakousko na olympiádě. Neuspěli. V osmnácti hrál poprvé ligu za Rapid v derby proti Austrii, vstřelil čtyři vítězné góly z pěti a šedesát tisíc diváků šílelo. V r. 1933 hraje poprvé proti Slavii a dává nedostižnému Pláničkovi 5 gólů. A jednou u babičky a dědečka v Sedlici u Blatné vašnostům ze Slavie slíbil rukoudáním, že teda jo. Když mu 15. dubna 1937 celníci v Břeclavi kontrolovali pas, koukli na jméno, fotku a povídají: „Tak vy jste ten Bican. To je dost, že konečně jedete, už na vás netrpělivě čekáme!“ Nejlepší fotbalové roky mu ukradla II. světová válka. Adolf Hitler chtěl, aby přijal německé občanství a reprezentoval Říši. Pepi odmítl. Po válce byl pro komunisty kontrarevoluční živel z buržoazního klubu. V r. 1949 musí do Vítkovic, pak do druholigového Hradce Králové, odkud ho taky vykopli. To bylo tak: „Přemluvili mě, abych šel na 1. máj. A tam ampliony řvaly ‚Ať žije prezident Zápotocký!‘, jenže lidi řvali ‚Ať žije Bican!‘ Skočili po mě dva kádrováci, že mám během hodiny z Hradce zmizet. A bylo to.“ Trénoval krátce v Liberci, Brně, Příbrami a na Kladně. Konečnou byla v letech 1953 – 56 milovaná Slavie. Čekala ho lopata, vykládal lodě v holešovickém přístavu, jezdil s náklaďákem u Středočeských dřevařských závodů (a vozíval mě po pile v Modřanech, aniž bych ve svých 4 letech tušil, kdo řídí – pozn. autora). V osmašedesátém roce se přece jen dočkal, odešel trénovat fotbalisty do belgického Tongerenu a během tří sezon je vytáhl ze čtvrté ligy do druhé. Milovali ho. Byl nejen famózní fotbalista a Slávista, ale i hrdý, čestný a nezlomný člověk a reprezentant naší vlasti. Nebeský hvizd ukončil jeho celoživotní zápas 12. prosince 2001. Ve vesmíru se potuluje malá planetka. Jmenuje se Josef Bican.

Dan Novotný