STALO SE v říjnu
A zítra zase do Kolbenky
ZDROJ: HTTPS://TSE1.MM.BING.NET
To je povzdech, který alespoň občas použije každý z nás, někdo sklesle, někdo veseleji. Samozřejmě je pevně spojený s Emilem Kolbenem, jedním z nejvýznamnějších českých elektrotechniků a podnikatelů, který 29. října 1896 založil komanditní společnost KOLBEN a spol., elektrotechnická továrna ve Vysočanech, základ pozdější ČKD. Narodil se ve Strančicích u Prahy domkáři a obchodníkovi Joachimu Kolbenovi a jeho ženě Františce Freundové jako první z devíti dětí. Vystudoval vyšší reálné gymnázium na Malé Straně v Praze a pokračoval studiem elektrotechniky a strojnictví na pražské Německé vysoké škole technické. Studia zakončil s vyznamenáním a již po jednoleté elektrotechnické praxi dostal od Zemského výboru na dva roky Gerstnerovo cestovní stipendium, což znamenalo tisíc dvě stě zlatých na studijní pobyt v zahraničí. Emil Kolben v rámci cesty navštívil nejprve průmyslové podniky v Evropě a následně se na pět let se svou ženou Malvínou usadil ve Spojených státech. Brzy zde získal zaměstnání jako elektroinženýr v konstrukčním oddělení firmy Edison Machine Company, kde jej osobně přijímal Thomas Alva Edison. Jejich pracovní vztah přerostl v celoživotní přátelství, které později pomohlo Kolbenovi v budování obchodních kontaktů. Jelikož se zde Emil Kolben osvědčil, byl jmenován do funkce vedoucího inženýra. Osudným se mu stalo setkání s Nikolou Teslou, který jej přizval ke zkouškám vícefázových motorů do laboratoří své firmy a tím nevědomky přispěl ke Kolbenově orientaci na využití střídavého proudu a tím i k jeho celoživotním úspěchům. Malvína si však na americký způsob života nikdy nezvykla, a tak se manželé stěhovali zpátky do Evropy, konkrétně do Švýcarska. Kolben tady přijal místo šéfinženýra strojíren Oerlikon, kde rozpracoval základy pro vývoj synchronních a asynchronních třífázových motorů a přenos elektrické energie na velké vzdálenosti. Vybaven zkušenostmi ze světa založil po návratu do Prahy svoji továrnu v pražských Vysočanech. Od prvopočátků budila pozornost jako výjimečný pokus o kombinaci americké a evropské dílenské praxe. Dispozice i vybavení továrny byly zcela moderní a umožňovaly hospodárnou výrobu. O dva roky později byla firma přeměněna na Elektrotechnickou akciovou společnost a rozšířena o elektrárnu, slévárnu, kovárnu, modelárnu, strojovnu a výpravnu zboží ze skladišť a její výrobky zahájily vítěznou pouť světem. Počátkem nového století firma uzavřela smlouvu s Ringhoferovou strojírnou na výstavbu automobilky Praga a zanedlouho jejími branami projely první automobily. Následovala výroba desítek tisíc elektrických strojů, sedm desítek kompletních velkých elektráren včetně rozvoden, spolupráce s americkou firmou Westinghouse v Pittsburghu a také sloučení s firmou Breitfeld – Daněk z Karlína, přičemž vznikl koncern Českomoravská – Kolben – Daněk, neboli ikonická ČKD. Společnost zahájila výrobu letadel, podílela se na elektrifikaci Slovenska, začala s výrobou Kaplanových turbín, úspěšného automobilu Aero 50 a pár let před válkou díky ní vyjely první trolejbusy pro Prahu. Díky svému židovskému původu se po okupaci v březnu 1939 musel vzdát všech funkcí v ČKD. Později následoval nucený prodej rodinných firem v Hostivaři a v Hloubětíně. V rodných Stránčicích, kde dobrovolně ukončili své životy sestra Kamila s bratrem Alfrédem, mu bylo zrušeno čestné občanství. V létě roku 1941 byl se svými dětmi a vnukem deportován do Terezína, kde 3. července ve věku jednaosmdesáti let zemřel. Po válce se jakožto o kapitalistovi nesmělo o Kolbenovi vůbec mluvit, ač jeho závody patřily k pilířům českého průmyslu. Satisfakce se dočkal až po roce 1989. Jeho jméno nese jedna ze stanic metra, ulice v deváté pražské čtvrti a u příležitosti sto deseti let od založení ČKD mu byla odhalena pamětní deska na Vysočanské radnici.